Chapter 5.: I really want to be your friend

20. prosince 2007 v 21:22 | Shuichi-chan |  What should I do...
fajn tak nekteri z vas me asi zabiji:D ja vim ze tahle kapitola je i pres muj slib(promin Shinju-cha~n) kratka ale presunul se mi let, takze letim uz zejtra a nestihla sem to dopsat:D odjizdim na 2 tejdny, vracim se sedmyho ledna tak pokud naaahodou budu mit pristup k netu tak sem neco hodim, pokud ne tak vsem krasny svatky:D a tem co me maj radi - vydrzte to tady beze me:D a drzte palce at mam dobrou cestu:D

___________________________________________________________

Kenneth konecne spomalil. Od chvile, co odisiel od Jonathana a presiel cez skolsku branu, neprestal bezat. Teraz sa vsak zastavil, par metrov od ich domu a lapal po dychu. Na licach mu prave zasychali mokre cesticky od slz. Jonathanov dotyk v nom vyvolal az prilis mnoho spomienok, na vztah s Colom.
Znova sa pohol smerom k domu. Ked odomykal, ruka sa mu triasla.
Ked vosiel, pocul z obyvacky jazz, neklamny znak, ze su rodicia doma. Preto sa radsej co najrychlejsie odpratal do svojej izby. Tasku zhodil vedla stola, a sam sa zvalil na postel. Znova a znova sa mu vracali vsetky spomienky. Znova ho nutili plakat.
Natiahol sa, a zo skrinky, ktoru mal pri hlave vzal sluchatka a dialkove ovladanie. O chvilu mu uz do usi hucalo Heaven's a Lie od Lacuny. Nepocul nic. Cristinin hlas prehlusil este aj jeho vlastne myslienky.
Zaspal.
Ked sa zobudil, bolo okolo siestej, a slnecne svetlo zacalo nadobudat cervenkasty nadych. Lakalo ho von. Vstal z postele, zo stola vzal mp3ku, a tak ako bol vysiel von. Vedel o jednom malom parku nedaleko ich domu, a rozhodol sa ist tam. Popoludnajsie slnko prijemne hrialo, no on vo svojej ciernej mikine vyzeral, akoby vonku bolo ledva tak 18 stupnov. Ako kracal, nasadil si luchatka, a o chvilu sa uz znova nechal unasat Cristininym hlasom.
Dosiel do parku, a rozhliadol sa okolo seba. Bolo tam vnadherna zelena trava, stromy s hrubymi kmenmi, ktore ponukali chladok v tom majovom sparne. Pohol sa smerom k jednemu z nich, a vdacne sa natiahol do jeho tiena. Zavrel oci, pretoze, hoci lezal v chladku, na tvar mu pomedzi listy prebleskovali ostre slnecne luce. Pri Cristininom hlase, na makkej trave pomaly zabudal na vsetko.
Jonathan ostal este dlho po Kennethovom odchode sediet pod stromom na skolskom pozemku. Lezal tam, a rozmyslal. Nejako vsak nemohol prist na to, preco od neho Kenneth tak usiel. Mal pocit, ze v jednej chvili zahliadol v jeho ociach zablesk... strachu?
Nakoniec sa zdvihol, a vybral sa domov. Rozhodol sa ze si cetu skrati cez park. Vecerne slnko prijemne hrialo, no on si dlhy cierny kabat nevyzliekol.
Po chvili vosiel do parku. Spomalil, a vychutnaval si prirodu okolo seba. Zrazu pod jednym stromom zbadal Kennetha. Lezal tam, oci mal zavrete, vyzeral akoby spal. Jonathan k nemu podisiel. Postavil sa tak, ze zatienil slnko ktore prebleskovalo na Kennethovu tvar. To ho prinutilo otvorit oci. Ked nad sebou zbadal Jonatana, sadol si, a trocha vylakane nan hladel. Jonathan naproti tomu vyzeral pokojne. Sadol si na travu vedla Kennetha, a pozrel mu priamo do oci. Tentokrat Kenneth odvratil zrak. Jonathana to zamrzelo.
"Co sa deje?" polozil v ten den uz asi treti krat tu istu otazku.
"Nic." odpovedal Kenneth v ten den uz asi po treti krat rovnako. Jonathan na neho prisne pozrel.
"Nevrav mi ze nic. Bezne sa spravas takto, aj ked sa nic nedeje?" spytal sa zvlastnym tonom. Kenneth sa nan spytavo zahladel.
"Preco ta to zaujima?" vypadla z neho otazka, na ktoru naozaj chcel poznat odpoved. Jonathan chvilu premyslal, a potom prehovoril.
"Ja-...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polly Polly | Web | 21. prosince 2007 v 11:46 | Reagovat

"Ja-..."...

preco ty vzdy skoncis v tom najlepsom??? XXXDDDD aaach, to je tyranie, ty maly sadista xDD!!

stastny let a ... vrat sa!! xD

2 Nami Mitsu Nami Mitsu | E-mail | Web | 21. prosince 2007 v 12:23 | Reagovat

Shuichi-chaaaaaaaaaaaaaan TT_TT

uz idees? sakra! sakra! sakra!!!

tiez prajem stastny let a pekne sviatky...a dufam, ze sem coskoro das pokracovanie!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.