Víc štěstí než rozumu // Harry Potter

25. listopadu 2007 v 10:20 | Shuichi-chan |  other fandoms
summary: bitva právě skončila a Harry se osaměle užírá. pocit viny ale není jediné, co ho trápí
pairing: Severus Snape x Harry Potter
warning: eeeetou... jedna z prvnich povidek co sem napsala tak to podle toho taky vypada:D krom toho je to happyend:D takze uz klasicky je to blbost:D ja happyendy fakt psat neumim:D
"Myslím, Voldemorte, že by ses měl rozloučit," zaznělo z úst Harryho Pottera a jeho obličej zkřivil úšklebek. Za okamžik z jeho hůlky vystřelilo zelené světlo. Voldemort, za absolutního ticha, které tento okamžik vyvolal, padl k zemi. Všeobecné ticho, které až do té chvíle obestíralo bradavické pozemky, na nichž se bojovalo, se proměnilo v hlučný jásot, když si všichni přítomní plně uvědomily, že je po bitvě. Po tolik očekávané a zároveň obávané poslední bitvě. Jen dvě osoby se neradovaly. Harry si zastrčil hůlku do zadní kapsy, a aniž by si toho někdo všimnul, protože všichni byli plně zaujati oslavováním pádu Pána Zla a staráním se o raněné, se vytratil z bojiště.
Pohledu onyxově černých očí si nevšimnul.
Procházel tmavou ulicí a přemýšlel o uplynulých událostech. Zabil. ´Já zabil.´ Tahle slova se mu zarývaly do mozku jako rozžhavené nože.
"Co sem to SAKRA udělal?!" zakřičel náhle jen tak, do větru, načež kopl do kamene na chodníku, a svezl se po zdi, kolem které šel, na zem. "Co sem to udělal?" opakoval si už tiše, roztřeseným hlasem.
"Zbavil svět té největší hrozby, řekl bych. Tak proč neoslavujete s ostatními, Pottere?" uslyšel náhle známý, tichý hlas profesora lektvarů. Vzhlédl k příchozímu a setkal se s hlubokým pohledem, který ho tak moc uchvacoval už rok.
Zachvěl se. Avšak hlas si udržel klidný, když promluvil:
"Co tady chcete? Chcete se podívat, jak je ten Potter kterého tak nenávidíte, na dně?Prosím, podívejte se! Pokochejte se pohledem na zničeného Pottera, který si vyčítá snad všechno co kdy udělal, kterému je špatné ze sebe sama, a který má pocit, že už se na sebe nikdy nepodívá do zrcadla bez toho, aby se mu nevrátilo všechno z dnešní noci!" až doteď ječel.Ruce si zabořil do vlasů. Naráz vstal, a pak pokračoval. Do hlasu se mu vkradla hořkost.
"Ten samý Potter ale cítí strašný štěstí. A víte proč?" Podíval se Snapeovi přímo do očí. Na toho to však neudělalo žádný viditelný dojem, nobo to alespoň dostatečně skryl za obvyklou chladnou maskou nepřístupnosti."Protože ví, že teď už může riskovat, protože už nezáleží na tom jestli bude žít nebo ne. Může využít tu malinkatou naději, kterou v sobě pořád ještě živí, a doufá, že jediný člověk, na kterém mu kdy záleželo, se na něj jednou možná podívá bez té strašné nenávisti v očích, promluví na něj bez obvyklé jízlivosti. Může… může mu říct že ho miluje, a že on je jediný, kvůli komu je ochoten dál žít. Tak to udělám. Miluju tě, Severusi Snape!" ke konci už brečel.
Znovu se opřel o zeď. Ani si nevšiml, kdy vstal. Svěsil hlavu a strach mu stáhl hrdlo. Nevěděl na co čeká, proč se prostě neotočí a neodejde. Čeká snad srdceryvné vyznání lásky? Vždyť je jasné že od Snapea se ničeho takového nikdy nedočká. Jediné, co ho čeká, jsou urážky a pohrdání. Náhle však ucítil, jak mu někdo dvěma prsty nadzvedl bradu. Zvedl oči, a setkal se s těmi černými. Hledal v nich tu starou nenávist, ale našel jen odraz vlastního strachu a něco, co tam nikdy dřív neviděl, něco, čemu nedokázal porozumět. V příštím okamžiku pocítil Severusovy rty na těch svých, zcela instinktivně ovinul ruce kolem jeho ramen a přitiskl se k němu tak silně, jako by se bál že se mu najednou vytrhne a zmizí, že se rozplyne jako všechny sny. Najednou polibky přestali. Chystal se něco říct, sám nevěděl co, ani k čemu by to bylo dobré, snad jen aby si dokázal že to není jen další z nesplnitelných snů, avšak dlouhý, štíhlý ukazováček mu zkřížil rty.
"Pšššt, Harry" zaslech Snapea promluvit zastřeným hlasem. Pak se zelené oci setkali s těmi černými ve kterých se teď už dala rozpoznat hotová smršť citů, a přišel známý pocit z přemístění…
Horký dech... dvě těla otírající se o sebe… doteky plné vášně… žhavé polibky… vzduch prosycený vůní potu… a zašeptaná ta dvě slůvka - miluji tě…
"Severusi?"
"Hm?"
"Řekni mi, jak je možné, že mám takové štěstí?"
"Inu, Pottere, něco ten rozum nahradit musí. A teď už spi."
-fin-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.