Náplast na zlomené srdce // Harry Potter

25. listopadu 2007 v 10:32 | Shuichi-chan |  other fandoms
summary: Severus Harrymu zlomil srdce. co vsechno se musi stat aby ho mohl znovu slepit...
pairing: Severus Snape x Harry Potter
warning: navazuje na víc štěstí než rozumu
Seděl u počítače, v pravé ruce počítačová myš, v levé flaška vína a rozostřeným pohledem sledoval obrazovku. Dnes si na dobré způsoby, jako sklenice, vůbec nevzpoměl. Prostě pil. Pil, protože to, co mu obvykle pomáhalo zapomenout na problémy, a sice čtení, tak nezvyklé pro něj, dnes prostě nezabíralo. Věděl dobře, čím to je. Potkal JEHO. Po tolika letech se znova dostal do konfrontace s kouzelnickám světem. A zrovna s kouzelníkem, na kterého se tolik snažil zapomenout. Právě proto se stáhnul zpět tam, kde žil do svých 11-ti let. Do světa mudlů. Už 3 roky žil v malé garsonce, jedna postel, stůl, židle a počítač. To bylo všechno co měl. Na internetu, u povídek, hledal útěchu, nemusel se opíjet, aby zapoměl. Na to mu stačilo... čtení. Ano... kdyby to slyšel on... znova by překvapeně zvednul levé obočí, tak jako vždy... znova by se mu rty zkřivily v tom posměšném úšklebku... znova by si nevěřícně odfrknul... Ale byla to pravda. Jediné, co mu až doteď přinášelo útěchu, byl přeslazené, nerealistické příběhy. Dnes však jaksi nezabíraly. I když koukal na obrazovku a oči se mu míhaly po řádcích, nevnímal ani slovo. Pořád měl před očima jeho obličej... Ten obličej, na který tak dlouho zapomínal, a teď se mu vrátil zpět, jako když se otevře stará rána... A ta pak nedá spát, nedá dýchat, protože bolí... Přesne tak se cítil on...
Před třemi lety měl pocit, že svět nemůže být lepší.. Voldemort byl poražen, a on konečně našel to, co mu vždy chybělo - lásku. Našel ji v někom, o kom nepřemýšlel ani v nejdivočejších snech. Ale jemu to bylo jedno. Věděl, nebo alespoň si myslel, že je konečně šťastný. Nevěděl že je to jen iluze... že ho ten, o němž si myslel, že ho vytrhne z toho černého světa, ve kterém žil, jen využívá... Ten muž, ano, muž, mu dal pocítit lásku, předtím, než ho odstrčil... než se znova tak pohrdavě zašklebil, a řekl, že to byla jen hra... jen zdařilý pokus znovu a naposled potupit zlatého nebelvírského chlapce... A to se mu povedlo.Před třemi lety zamkl svou hůlku, koště, neviditelný plášť... všechen svůj majetek do kufru, a ten do skříně. Časem na ten kufr přestal myslet. Na toho muže však ne. Jen se vzpomínky a myšlenky na něj přesunuly někam dozadu, aby ho pak mohly zastihnout nepřipraveného, a znova mu rozbít chabě slepené srdce na kousky. Kousky, které už nesesbírá.
Když ho dnes ráno uviděl, věděl, že zanikla i poslední naděje na návrat. Když ho tam viděl, ležet na chodníku, s očima otevřenýma, obkresleného bílou křídou, a policisty, nechápavě kroutící hlavou, věděl, co se stalo. Co nevěděl, bylo PROČ se to stalo. To se dozvěděl až omnoho později...
Dva roky po tom, co uložili tělo Severuse Snapea do hrobu, našli Harryho Pottera mrtvého, v jeho bytě. Pitva dokázala, že šlo o sebevraždu, otrávení neznámým jedem. Nikdo nevěděl proč to udělal. Sousedé ho vždy chválili - tak spořádaný člověk... Nikdo nevěděl o večerech strávených s flaškou vína...
Když ho našli, měl zapnutý počítač, na obrazovce nějaký příběh... Na stole byla prázdná flaška od vína... V ruce měl dopis, na divném papíře, očividné starý, avšak podle zbytků vosku z pečetě na obálce otevřený jen nedávno. Policisté potvrdili, že šlo o dopis, který našli u Severuse Snapea, při obhlídce. Byl nadepsaný jménem Harryho Pottera, tak mu jej doručili. Zřejmě se ho, nikdo nevěděl proč, až dodnes zdráhal otevřít. Avšak ani po jeho přečtení, nikdo nechápal, proč pan Potter spáchal sebevraždu...
Harry,
Před třemi lety, po pádu Voldemorta, mě zbylí Smrtijedi hledali, a našli. Sledovali mě. Věděli co dělám, říkám... Musel jsem to udělat. Zabili by tebe, z pomsty, že jsi zabil Voldemorta, a mě za to, že jsem zradil. Ani nevíš, jak to pro mě bylo těžké, a jak toho lituji... Ale bylo to tak pro tebe, a částečně i pro mě, lepší. Věř mi. Když jsem nebyl s tebou, mohl jsem jim snáz uniknout. A nakonec se mi to podařilo. Neví kde jsem. I když to zřejmě znova zjistí, a určitě jim to už nepotrvá dlouho, rozhodl jsem se neudělat znova tu samou chybu. Pokud jsi ochoten, snášet se mnou to riziko, přijď zítra k pomníku na náměstí, budu tam čekat.
Severus
Nakonec to všichni přestali řešit. Po pár letech na to zapoměli.
...Otevřel oči. Všude kolem něj bylo bílo. Vstal ze země, na které doteď ležel, a podíval se před sebe. Viděl jen dlážděnou cestu končící kdesi v nedohlednu.
"Harry," ozval se za ním tak důvěrně známý hlas, který toužil, a zároveň nechtěl slyšet. Otočil se, a znovu, po tolika letech se setkal s pohledem onyxově černých očí. Překonal tu krátkou vzdálenost která je oddělovala a zastavil se jen dva kroky od něj. Najednou jeho dlaň tvrdě přistála na Severusově tváři.
"Nikdy jsi chyby nedělal, a už je nikdy nedělej!" vzlykal, zatímco po jeho tvářích tekly slzy radosti a žalu zároveň.
"Už nikdy, Harry," zněla tichá odpověď.
Pak se jejich rty spojily, a Harry cítil, jak se kousíčky jeho srdce začaly opatrně a pomaloučku, ale zato pevně slepovat k sobě. Věděl, že to potrvá dlouho, než se slepí úplně, ale věděl i to, že časem i ty nejjemnější škrábance zmizí.
~fin~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.