Ayaka, the vampire

19. listopadu 2007 v 17:34 | Shuichi-chan |  jednorázovky
summary: vypada krehce, a presto uz zmarila tolik zivotu...
pariring: Ayaka+Yara, Ayaka+Karo
warning: psano kolem pul druhe v noci
usmála se. snad poprvé, za celé ty tři měsíce co spolu byly, se na něj usmála. byl to okouzlující pohled. nemohl mu odolat. tak jako mnozí před ním. to však nevěděl. nevěděl že není první. vždyť vypadala tak mladě... odhadoval to tak na 16, maximálně 17 let. to, že před ním už takhle zničila několik mužů mu zůstávalo skryté. neviděl nic, co by mohlo poskvrnit nevinnost dívky, do které byl zamilován. neviděl věci, které by někomu jinému přišli přinejmenším divné. viděl jen bledou, téměř bílou pleť, rudé rty a nadpřirozeně modré oči. viděl jen havraní vlasy, které s bledou pletí ostře kontrastovaly, avšak také k ní neodmyslitelně patřili, stejně jako hluboký, zkoumavý pohled, při kterém jste měly dojem že vidí až na dno vaší duše, a zná snad všechna vaše tajemství. tomu pohledu podlehl, stejně jako mnozí před ním, i Yara. zahleděl se do těch modrých očí, a byl ztracen. ztracen navždy.
políbil ji. rozloučili se, a Yara se vydal do svého bytu, který byl o několik ulic dál. dnes měl pro ni připravené překvapení. nevěděl, že ona má pro něj taky jedno. když se rozhořel plamen i na poslední rudé svíci, Yara zaklapl zapalovač a poodstoupil, aby se pokochal svým dílem. bílý ubrus, rudé svíce, porcelánové talíře, křišťálové sklenky a stříbrný příbor. uprostřed toho všeho, v křišťálové váze pomalu umírala jedna jediná, krvavě rudá růže.
ozval se zvonek u dveří. přispěchal k nim, a otevřel. stála tam, v celé své nevinné kráse, kterou už zvábila tolik naivních mužů. poodstoupil aby mohla vejít. ten překvapený úsměv, když pohlédla na prostřený stůl, si chtěl zapamatovat do konce života. chudák nevěděl, že to nebude tak těžké. netušil, že konec přijde dřív, než si myslí. zavřel, vzal ji kolem ramen a přivedl ji ke stolu. tam ji usadil na židli, a začal servírovat. po celou večeři nepadlo ani slovo, což ho dílem překvapovalo, dílem mrzelo. doufal, že si dnes promluví o tom, co bude dál, a myslel si, že u večeře to bude nejvhodnější. vzal sklenku naplněnou červeným vínem, a podíval se na svou společnici. ta tedy učinila stejně, a dívala se na něj, dílem zvědavě, dílem nedočkavě.
"tak - na naši budoucnost!" slovo "naši" schválně zvýraznil. doufal, že si domyslí co tím myslel, a alespoň naznačí svou odpověď. Aya však jen pozvedla koutky úst v jemném úsměvu.
"na budoucnost."
řekla to tím svým nádherným hlasem, který rozechvíval všechny nervy v jeho těle. když ji slyšel mluvit, což se stávalo málokdy, měl pocit, jakoby ho pohladil hedvábný šátek. její hlas byl jako pohlazení, jako něžný dotek sametu. teď však tím, co řekla, téměř zlomila všechny jeho naděje. téměř. ještě stále nepřestával doufat. doufat v to, že mu možná konečně odpoví.
místo odpovědi se však Aya najednou zvedla, a vyšla na balkon. nečekal to, a tak mu chvíli trvalo, než se vzpamatoval, a vyšel za ní.
"co je s tebou?"
"se mnou? nic. proč se ptáš?" ten hlas ho zbavoval schopnosti racionálně uvažovat.
"ale, jen tak. pojď dovnitř, je tady zima." řekl, když mu chladný podzimní vítr ofoukl tvář.
"počkej, mě se tu líbí. vezmi si třeba svetr... ale zůstaň tu se mnou." nemohl jí nic odříct, tak si došel do skříně pro svetr a vrátil se k ní. byla mu otočená zády, opírala se o zábradlí a dívala se do ztemnělé ulice, jak si vítr pohrává s barevnými listy. položil jí ruku na rameno.
"no tak. pojď už dovnitř. máš úplně ledovou kůži." snažil se ji přemluvit. otočila se. na okamžik se mu zdálo, že v jejich očích vidí červený záblesk, ale připsal to jen hře světla.
"ještě chvíli." prosila jako dítě, přemlouvající rodiče.
"alespoň si jdi pro svetr."
"stačí, když mě obejmeš." tomu nemohl odolat. za okamžik se mu choulila v náručí. krk bu ovanul její horký dech.
* * *
druhý den našla hospodyně Yaru ležet na balkoně. soudní pitva ukázala, že zemřel na vykrvácení. nikdo však nemohl pochopit, jak mohl vykrvácet přes dvě malé dírky na krku.
* * *
usmála se. bylo to poprvé za celou tu dobu co byli spolu. tomu pohledu nemohl odolat. stejně jako mnozí před ním. to ale nevěděl. nevěděl že není první. vždť vypadala tak mladě... odhadoval to tak na 17 let. Karo vzal Ayu kolem ramen, a vydaly se téměř prázdnou ulicí k němu domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.